Tak vlastně už čtvrtý v pořadí Československý masakr se nakonec ukázal jako asi zatím největším drtícím masakrem. Už na startu jsme věděli, že předpověď není příznivá a že bude asi pršet. Dopoledne počasí ještě ušlo, sic bylo chladněji, ale při stoupání na Pustevny jsem to ocenil. Nicméně na pustevnách už bylo jen cca 9 stupňů, nízká oblačnost a větrno. Takže po chvíli stání jsme už byli celkem vymrzlí. Takže když pak přijel Víťa s Radkem, tak jsme (já, Libor a Jarda) jim řekli ahoj a frčeli jsme vstříc další kontrole.
Po cestě na Súkenickou při sjezdu po asfaltce od Martiňáku se mi povedl pěkný bunny hop, ale bohužel skončil cvaknutou zadní duší, takže jsme měli malé zdržení. Už před příjezdem na Súkenickou se předpověď vyplnila a začalo pršet. A bohužel nepřestalo až do večera. Byl to sice jen takový ten zahradnický deštík, ale ten bohatě stačil, aby se z tratě stala blátivá hmota, která pak lítala všude okolo.
Pro nás tři bylo rozhodnutí jasné, zkracujeme cestu a jedeme přímo na kotrolu 4, chata Čarták. Milan už to ani nezkracuje a jede nazpět do Kopřivnice po silnici a Martin, jak jsme se dozvěděli od Radka, tak ten to zabalil už na Pustevnách. Radek a Víťa pokračují po trase Drtiče na kotrolu 3, Kasárna.
My jsme po několika desítkách km byli velmi rádi, že jsme si to zkrátili, protože podmínky se značně zhoršovaly. Zvenku jsem byl mokrý od deště a létajícího bahna a zevnitř pro změnu spocený, takže jakákoliv přestávka měla za následek rychlou ztrátu tělesného tepla a tak jsem pokračoval alespoň v pomalém tempu stále kupředu. V hospodě na Dílech pak měli na dveřích vtipnou cedulku se zákazem vstupu cyklistům od bláta a venkovní posezení obalené papírem a vším možným. Ani se jim nedivím :-)
V Rožnově jsme se pak domluvili, že na Javorník nemá smysl stoupat po turistické stezce a tak jsme to vzali po silnici. Rozhodně jsme nebyli sami. O chvíli později jsme pak ztratili Jardu z dohledu. Na vrchol jsem vystoupal ja s Liborem a dali jsme si zaslouženou polévku. Tam jsme se taky dohodli, že to dáme do konce po trase drtiče a pojedeme i přes Jeníkovo sedlo, kde byla tajná kontrola.
Sjezd z Javorníku byl pro mě velice zajímavý, protože už jsem měl skoro úplně zbroušené brzdové špalky a kolo už tolik nebrzdilo. Naštěstí to ještě šlo. Pak už jsem se jen obával závěrečného sjezdu na stadion.
Ve Frenštátu jsem pak vymetl tak velkou kalužinu, že z bot se mi staly rybníky a pak už mi ta voda byla úplně ukradená a jel jsem kalužina nekalužina. Prostě jsem to vzal, jak to bylo a hurá do cíle.
Závěrečné stoupání bahnem bylo výživné a sjezd poněkud rychlejší, ale dopadlo to dobře.
Podruhé tedy na Drtiče pršelo a i když to nebyl tak silný déšť, tak mi to přišlo asi ještě horší, než loni. A jelikož se tato trasa ještě nejela za sucha, tak se pořadatelé rozhodli ji opakovat potřetí. No doufejme, že dotřetice už to počasí vyjde :-)

Statistika:
Celkem ujeto: 108km
Celkem nastoupáno: 2940m
Maximální výška: 1037
Maximální rychlost: 58,8km
Čas pohybu: 8 hodin
Průměrná rychlost pohybu: 13,5km/h
Celkový čas: 12:12 hodin
Průměrná rychlost celklem: 9,0km/h