V ramci dalsiho rocniku zimniho pobytu v Cervenem Kostelci jsme ve slozeni ja, Alenka, Petr a Zuzka a vyrazili na nas velmi dobre znamy Zaltman.Byla sobota rano, venku byly dva stupne nad nulou a po celou noc nesly teploty pod nulu, takze i podle toho vypadaly snehove podminky. Tezky a mokry snih ve vysce cca 40 cm. Nicmene jsme se vybavili na cestu a vyrazili rano vlakem do Malych Svatonovic, kde nas mel cekat Tomas.Po prijezdu tam bohuzel  nebyl, tak jsme ho sli rovnou navstivit, ze ho kdyztak ukecneme, at precejen jede. Bohuzel byl nemocny a ukecat se nam ho nepodarilo, tak jsme vyrazili na cestu.Ocekavali jsme, ze bezkarska trat bude projeta skutrem a pojede se jedna basen. Opak byl pravdou. Cesta zadna nebyla a my prvnich par desitek metru proslapavali. Pak jsme narazili na cesticku, ktera puvodne byla asi vytvorena bezkari, ale pesi turisti z ni udelali uzke vyslapane koryto, ve kterem se trosku dalo jet. Bylo to rozhodne lepsi, nez si v mokrem a tezkem snehu slapat vlastni.Dojeli jsme az na namesti do Malych Svatonovic, tam jsme se posilnili a vyrazili pesky po silnici nekam nahoru. jakmile to bylo mozne, nazuli bezky a slapali a slapali. Chvilemi po ceste a pak po louce dokud jsme se nedostali na Panskou cestu az k Bilemu kulu.Tady jsme to vzali na Zaltman pres Lotrandovu sloji, kde jsem marne doufal, ze vyhrabu zde umistenou kesku. Nevyhrabal, spis jsem se zahrabal ja v te hromade snehu :).  Taky jsme zde potkali prijemnou particku dalsich bezkaru. Jelikoz nas to nejak zmohlo, tak bylo rozhodnuto, ze sjedeme do nedaleke hospody. Tam jsme se obcerstvili, namazali, ja mazal i zevnitr :) a pokracovali na Zaltman.Po prijezdu na Zaltman jsme se porozhledli po kajine a jelikoz Petr vedel, kde ma byt umistena kes, jali jsme se ji vyhrabat. Jenze krajina pod snehovou pokryvkou vypadala uplne jinak a misto urceni nebylo uz tak presne. I po chvili hrabani se nam to nepodarilo, tak jsme to vzdali.Nasledoval sjezd ze Zaltmanu k Bilemu kulu. Petr to suverene vzal korytem a ladnym pluzenim profrcel jako raketa. Zvladnul to bravurne. My jsme to zkusili lesem. Holky to pak uz taky vzali korytem, ale co se tam delo, to uz nevim, protoze ja mel co delat, abych neobjimal stromy. Zazitek to byl ale peknej.Kdyz jsme prijeli k bilemu kulu, Alenka uz vypadala docela znicene a unavene. Na me to to pomalu taky prichazelo, tak hura po Panske ceste domu.Sjeli jsme do Odolova, chvilku odpocinuli a pak pokracovali dale do Kostelce po cestach a lukach.Domu jsme prijeli uz za sera unaveni a zniceni jak se na cely den na bezkach patri :).

Kdo maze ten jede, aneb mazani je umeni.