V ramci krasneho petidenniho pobytu na Sumave na Spicaku jsme ve ctvrtek vyrazili na ceodenni svih do okoli. Holky s detmi a Solixem vyrazili pesmo po silnici smer Zelezna Lhota a my vyrazili vstric sumavskym kopcum.Zacatek byl celkem ostry, kdyz jsme stoupali do spicackeho sedla a pak na rozhlednu Pancir. Mno, musim rict, ze jsem ty kopce nedaval. To je tak, kdyz se rok nejezdi na kole :-).  Na Panciri jsme se pokochali vyhledem, udelali prvni fotky a pokracovali dale. Po kratkem sjezdu nasledovalo dalsi stoupani az na kopec Mustek. Nastesti pak nasledovaly prevazne sjezdy a to az do obce Milence. Tady jsem snad dal rychlostni rekord, kdy jsem to svistel z kopce asi 68 km/h, nicmene Jarek me jeste predjel s krikem: "72 km/h!!!".  To bylo hoodne slusne.V Desenicich jsme zacali planovat obed a kdy se potkame s holkama. Zjistili jsme, ze udaje, ktere nam dali predtim, nebyly tak uplne pravda a jejich pozice byla jeste dost daleko od cile. Toz jsme se rozhodli si to trochu prodlouzit a misto obkrouzeni kolem prehrady Nyrsko jsme to vyslapli na Horni Polanky a pak hezkym sjezdem k prehrade. Ja si odlovil druhou kes dnesniho vyletu a kdyz jsme zjistovali, kde mame druhe polovicky, tak jsme opet dosli k zjisteni, ze nejsou tam, kde by mely byt a ze jim to potrva jeste 2 hodiny do cile.Nu coz, z nasi pozice nebylo uz moc moznosti, tak jsme se sli koupat. Bylo nadherne slunecno a voda byla pruzracne cista. Krasne koupanicko. Dali jsme svacinku a vydali se hledat restauraci do Zelene Lhoty.Po prujezdu vesnici jsme na dome uvideli napis "Restaurace". Zajeli jsme tam a vzadu sedel par starsich lidi. "Hmm, dneska nemaji moc hostu", rekli jsme si. Pak jsme se zeptali, jestli je otevreno a chlapik s ledovym klidem odpovedel: "Tady uz to je pet let zavrene."  Tak jsme od pani zjistili, kde ze ta jedina restaurace je a vyrazili k nadrazi. Zde mel byt sraz, protoze holky jely domu vlakem. Po docela slusnem vyslapu k nadrazi jsme zasedli a objednali si pivo a kofolu. Pak zavolaly holky, ze uz mely hlad a sedi v Hamrech v restauraci. Probehlo jednani, my jsme nakonec nalili kofolu do bidonu, pivo do sebe a jeli jsme za nima.Restaurace to byla velmi pekna a cisnice, teda vlastne asi majitelka restaurace a hotelu byla velmi prijemna a vtipna. Vyborne tu vari a deti se vyradily na travnicku. Kamil pritom delal pozy na ctyrech jako nejakej chameleon :-)Na obede jsme se dozvedeli od holek, ze nas ceka dlouhy tahly kopec. Mno, to jsem nevedel co prijde.Ve skutecnosti to bylo asi 10 km neustaleho mirneho stoupani s prevysenim 400 m. Musim rict, ze muj zadek to dost pocitil a ja myslel, ze z toho kola ani nesesednu. Maskr.Pak uz nasledoval jen sjezd ze spicackeho sedla na chatu a zaslouzene pivo a odpocinek.